Evaluace formou analýzy potřeb je formální a systematickou snahou o stanovení a následné vyplnění mezer mezi tím, „co je“, a „co by mělo být“. Spočívá ve zdokumentování důležitých nesrovnalostí mezi aktuálními a požadovanými výsledky a vytyčení těchto nesrovnalostí jako priorit z hlediska plánování programů a intervencí. Z tohoto pohledu spočívá analýza potřeb v identifikaci potřeb a jejich klasifikaci dle míry důležitosti.
Analýza potřeb je nástrojem k plánování intervence. V ideálním případě probíhá předtím, než je intervence naplánována a realizována. V rámci analýzy potřeb se zjišťuje, jak by měla být stávající intervence upravena, aby reagovala na potřeby, které nejsou uspokojovány (WHO, 2000).
Analýzy potřeb mohou také vycházet z názorů laické a odborné veřejnosti na to, co funguje a co by se mělo udělat, a často bývají zadávány financujícími organizacemi, které se řídí výsledky při rozdělování prostředků (WHO, 2000).
Postup při analýze potřeb (EMCDDA, 2010):
Nejprve je potřeba určit problém, na který chceme plánovanou intervenci zaměřit a faktory, které by jejímu provedení mohly bránit nebo ji naopak podporovat. Ptáme se tedy, kterému fenoménu chceme plánovanou intervencí předejít.
Zadruhé potřebujeme zjistit situaci kolem problému, a to jak ve všeobecné populaci, tak v cílové skupině. Hledáme odpovědi na otázky, zda se problém vyskytuje, v jakém rozsahu, jaké jsou sociodemografické charakteristiky lidí zasažených fenoménem ve srovnání s těmi, kteří zasaženi nejsou, kde se fenomén vyskytuje a kde ne, jak dlouho je fenomén znám a zda se v průběhu času mění jeho rozsah a vliv.
Dalším krokem je zdůraznění potřebnosti intervence a to dle následujících otázek:
- Kolik lidí je fenoménem zasaženo (prevalence), kolik je nových případů a jak často se objevují (incidence)?
- Jaký očekáváme vývoj fenoménu v případě, že se nebude nic dít a na čem tento názor stavíme?
- Jak bychom popsali a vyhodnotili potřebnost intervence?
- Existují na potřebnost intervence rozdílné názory?
Posledním krokem je pak předložení návrhu programu.
Literatura:
EMCDDA (2010). Prevention and Evaluation Resources Kit (PERK) A manual for prevention Professional. Luxembourg: The Publications Office of the European Union.
Světová zdravotnická organizace (2000). Mezinárodně platné pokyny k evaluaci služeb a systémů zaměřených na léčbu poruch způsobených užíváním návykových látek. Geneva: World Health Organisation.
Vznik tohoto článku byl finančně podpořen projektem č. CZ.1.07/1.3.00/08.0205 ESF OP VK. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
